Sedláčkovi

Jako malá jsem nenáviděla dějepis, ovšem na druhou stranu milovala vyprávění babiček a dědečků o tom, jak se žilo mým předkům. Dodnes mám nejkrásnější vzpomínky na chvíle, kdy jsme sedávali u rodinného nedělního obědu, prohlíželi jsme si rodinné fotografie a já se svých předků vyptávala na podrobnosti. A čím jsem byla starší, tím více mi docházelo, jak je pátrání po rodinných památkách (a opravdu to není myšleno jen věcně) důležité. Jak může přispět k pozitivnějším rodinným mezigeneračním vztahům. K jejich stabilizaci.

Soukromé pátrání laika po vlastních kořenech je krásné, ale časově extrémně náročné, což si jako podnikatelka a zároveň politička nemohu dovolit. Přesto jsem pociťovala větší potřebu napomoci udržovat rodinné tradice i prostřednictvím vytvoření rodokmenu, sepisováním důležitých vzpomínek... V rámci mého podnikání jsem poznala Martina Uhláře a všimla si, jak tvoří rodokmeny pro druhé. Požádala jsem ho o vytvoření i toho mého. Nejenom, že mě to přivedlo k mnoha faktům, o kterých jsem vůbec nevěděla, ale také mi našel další vzdálenější členy rodiny, které jsem neznala. Když pak začal organizovat přednášky o genealogii, nadšeně jsem se na ně vydala a odcházela plně spokojena. Uvedl mě do základních, a potažmo pokročilých tajů genealogie a já už nyní vím, že se do toho jednou pustím na vlastní pěst a navážu na Martinovu skvělou práci. Martin je obrovský perfekcionista a když něco dělá, tak to studuje velmi do hloubky. Vložila jsem v něj svou 100% důvěru a nikdy toho nelitovala. Přednášku jsem doporučila mnoha mým známým, a všichni - do jednoho - mi srdečně poděkovali za odborný a přesto srozumitelný výklad, který nešetří praktickými poznatky.